Česká mozaikářská škola je fenoménem výtvarného umění
20. století. Mozaikáři v Čechách a na Moravě v této době pracovali především z místního skla a kamene. Tento materiál dává české mozaice zajímavý výtvarný výraz, a to díky nerovnoměrné velikosti mozaikových kostek, jejich tvarům a charakteru povrchu. Velké množství mozaikových děl vzniklo v době komunistického režimu
a posloužilo jako výzdoba interiérů a exteriérů novostaveb veřejných budov. Přestože zdaleka ne všechna díla však s ideami tehdejšího režimu souvisí, řada z nich v součanosti mizí z veřejného prostoru.
Po roce 1990 se tak dělo především kvůli nevhodné ideové náplni, dnes spíše v souvislosti s obnovou budov, hlavně při zateplování fasád. Mozaiková tvorba byla od 90. let 20. stol. opomíjena a i mozaiky od významných autorů jsou dnes ve špatném stavu. Fakt, že česká mozaika obsahuje mnoho kvalitních výtvarných děl, je ale nesporný. Náš projekt chce k rehabilitaci tohoto odvětví přispět seznámením s jednotlivými díly, hlubším poznáním užívaných technik, technologií a materiálů, stejně jako základním nastavením restaurátorských postupů a přístupů.