Aktualita

Skleněná mozaika Žena-květ, jež vznikla pro atrium obchodního střediska Luna, se po několika letech v restaurátorském ateliéru opět vrátila do Chomutova. Nevrátila se nicméně do venkovních podmínek svého prvního umístění, ale zdobí jednu z chodeb základní školy Na Příkopech. Mozaika má za sebou náročné restaurátorské práce uskutečněné v Ateliéru restaurování nástěnné malby, sgrafita a mozaiky Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. 

Na přípravě a koncepci prací se podílel také tým pražské Vysoké školy chemicko-technologické, se kterým restaurátoři spolupracují při realizaci projektu.

Kruhová skleněná mozaika s motivem stylizované ženské postavy byla vytvořena v roce 1969 v mozaikářské dílně Ústředí uměleckých řemesel podle návrhu Jaroslava Bejčka. Tato pestrobarevná mozaika s motivem stylizované ženské postavy byla pro restaurátory a technology zajímavá zejména svým spíše způsobem osazení. U většiny mozaik bývaly totiž skleněné kostky osazeny do cementové malty. V tomto případě však byly kostky zality z rubové strany epoxidovou pryskyřicí a zároveň vyztuženy kovovou konstrukcí s obvodovým rámem. Nízká odolnost použitých materiálů vůči působení klimatických podmínek však měla za následek výrazné poškození podkladové epoxidové vrstvy i ztužující ocelové konstrukce, což v krajních případech zapříčinilo odpadnutí rozsáhlých částí mozaiky. Nejzávažnější poškození tohoto typu představovala ztráta kostek v oblasti hlavy ústřední postavy.

Vzhledem k tomu, že hrozily pokračující ztráty původního materiálu, bylo v roce 2016 zahájeno jednání s majitelem o urychleném transportu mozaiky do restaurátorské dílny. V květnu téhož roku bylo umožněno mozaiku převézt do zázemí Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, naplánovat a následně provést komplexní restaurátorský zásah.

Aby bylo možné zajistit mozaice delší životnost, bylo nutné vyvinout zcela nový, stabilnější systém osazení mozaikových kostek. Při výběru materiálů byla kromě stability zohledňována také jejich hmotnost, která je klíčová z důvodu umožnění manipulace s mozaikou. Původní destruovaný podklad byl odstraněn a nahrazen dvěma vrstvami omítek na bázi hydraulického vápna. Omítka, která je v přímém kontaktu s mozaikovými kostkami, byla plněna jemným pískem, další vrstva pak lehčeným plnivem – kuličkami expandovaného skla. Souvrství omítek bylo poté upevněno pomocí speciálního lepidla na bázi MS polymerů na hliníkovou voštinovou desku a následně na odnímatelnou nosnou konstrukci z nerezové oceli. Omítkou s lehčeným plnivem bude v případě potřeby možné vést řez, který zajistí oddělení mozaikového obrazu od podkladové desky, čímž bude do budoucna umožněna snadná revize provedeného způsobu osazení.

Povrch mozaiky byl v průběhu zákroku také čištěn od rezistentního tmavého povlaku. Místa ztrát mozaikového motivu, včetně rozsáhlého defektu v oblasti hlavy, doplnila restaurátorka Barbora Viková podle dohledané historické fotografie obdobným mozaikovým sklem jako u originálu. Mozaika se na novém místě nachází od konce roku 2019.