Sv. Kryštof

Filiální kostel Božího Těla a sv. Ducha byl založen ve 13. století, do současné podoby byl přestavěn během 15. století. Kostel v exteriéru doplnila nástěnná výmalba, jejíž obnova byla řešena od konce dvacátých let 20. století. Monumentální malba se sv. Kryštofem byla v této době již ve velmi špatném stavu, který neumožňoval restaurování. Bylo proto rozhodnuto, aby byl obraz nahrazen mozaikou podle návrhu Leopolda Forstnera. Skleněný materiál benátského původu dodala vídeňská firma Franz Götzer, která s Forstnerem spolupracovala i na jiných zakázkách v Rakousku. Forstnerův návrh řešil i památkový úřad, jehož výhrady se týkaly jen velkého naturalismu předloženého kartonu a obecně malé trvanlivosti mozaik v našem prostředí. Po ukončení jednání v březnu roku 1934 byla práce realizována. Mozaika je instalována na jižní exteriérové stěně lodi. Obdélné pole lemuje plastický štukový rám, který pod mozaikou vytyčuje pole s poškozeným nápisem St. Christophorus a datací 1933. Mozaika s rámem je vložena v široké obdélné omítkové hlazené paspartě s hrubým lemem. Zobrazení sv. Kryštofa představuje obvyklý ikonografický typ. Světec v modrém oděvu zavinutý ve vínové drapérii nese na pravém rameni Krista, v levé ruce drží sukovitou větev s listy v horní partii jako hůl. Vousatá figura svatého je nad kotníky zanořena do vody. Ta je ztvárněna stylizovanými geometrickými vlnkami s několika rybami. Kristus na rameni světce drží královské jablko a pravou rukou žehná. Obtáčí jej modré roucho, které se rozvíjí dále v pozadí kompozice. Modelace obrazu je provedena v barevných ploškách, které abstrahují zobrazené figury. Místy autor využil kontrastního konturování.