Aktualita

V říjnu 2018 bylo dokončeno restaurování mozaiky Ptačí rodina, kterou v roce 1969 vytvořila pro výzdobu fasády bytového domu na ulici Lidická v Litomyšli malířka a grafička Ludmila Jandová.

Akademická malířka Ludmila Jandová (1938–2008) je známá především svojí grafickou tvorbou. V průběhu 60. až 80. let 20. století se však věnovala také mozaikám, které nejen navrhovala, ale i sama zhotovovala, což nebylo zcela běžné. Většinu uměleckých návrhů v této době sestavovaly do výsledných mozaikových kompozic pomocí štípaného skla mozaikářské dílny Ústředí uměleckých řemesel nebo n. p. Železnobrodské sklo. Vzhledem k tomu, že mimo tyto dílny nebyl skleněný materiál pro štípanou mozaiku dostupný, musela při vlastních realizacích Ludmila Jandová pracovat s běžnějšími materiály, jako jsou kameny, cihly nebo prefabrikované skleněné kostičky.

Oblíbeným námětem v umělecké tvorbě Ludmily Jandové byl motiv ptáků. Ten se objevuje i v případě restaurované mozaiky, která představuje dva stylizované světlé ptáky, z nichž spodní chrání roztaženými křídly dvě velká bílá vejce uložená v hnízdě. Mozaika byla sestavena z kostek nepravidelných tvarů vytvořených z několika typů kamenů, pálených cihel, ale i úlomků betonových dlaždic a skleněných korálků. Jedná se o jednu z nejstarších mozaikových realizací Ludmily Jandové, která má své námětové i materiálové paralely v mozaikové kompozici Hnízdo (1966, základní škola v Křenově na Svitavsku), a drobnému nedatovanému panelu s motivem ptáka, jenž je v současné době instalován na fasádě domu rodiny umělkyně v Osíku u Litomyšle.

Hlavním důvodem pro provedení restaurátorského zásahu byl takřka úplný rozpad většiny opukových kamenů, ze kterých byla vytvořena těla obou ptáků. Nejprve bylo zvažováno, že původně použitý kámen z lokálních zdrojů bude nahrazen vizuálně podobným, ale stabilnějším typem opuky. Ukázalo se však, že pevnější a odolnější opuku není možné naštípat do požadovaných tvarů. Nezbývalo tedy, než použít kámen z lokality, ve které jej pro realizaci nasbírala i sama autorka a zvýšit jeho odolnost vůči povětrnostním podmínkám speciálním prostředkem, který snižuje bobtnání jílových částic v opuce. Právě jílové částice jsou totiž hlavní příčinou degradace opuky. Přestože byla použita opuka z totožné lokality jako v případě původního díla, vykazuje nyní mozaika odlišnou barevnost, než s jakou byla pozorovatelná po většinu svého života. Důvodem změny barevnosti je zvětrávání povrchu opuky, která s vystavením povětrnosti změní svou původní šedou barvu na světle okrový tón, který byl typický pro mozaiku po většinu času jejího trvání.